Informace způsobují šílenství

Alespoň to tvrdí rozhodnutí pražského dopravního podniku. Podle něj by znalost aktuální polohy tramvají vyvolala u cestujících potřebu tyto vozy zastavovat a působit jiné nepřístojnosti. Platí to evidentně jen pro Prahu, v Brně s tím problémy nemají. A výjimku z pravidla dostal na taškařici s mazací tramvají i jeden mediální dům, toho času pod stejným managementem jako pražský magistrát.

Odvolání je v běhu, tak uvidíme, s čím se vytasí představenstvo podniku.

Nicméně dopravní podnik potěšil, že pod vlivem novely infozákona začal konečně zpřístupňovat aktuální jízdní řády ve strojově čitelné podobě GTFS. Co je horší, dle IT oddělení podniku si každý zájemce musí podat žádost, na základě které obdrží při osobní návštěvě (ocení zejména mimopražští žadatelé) unikátní přihlašovací údaje.

Vypadají přibližně takhle:

server: ftp://ftp.dpp.cz
user: jrdata
pwd: jrdata15

ČHMÚ nevede účetnictví

EDIT: Už prakticky všichni mnou oslovení odpověděli (až na dvě povodí, které teď dostanou důrazně domluveno od Ministerstva zemědělství a ČEPS, kterého snad umravní Ministerstvo průmyslu a obchodu) a výsledek mluví jasně: Ze 170 milionů, které si vloni ČHMÚ “vydělal”, přiteklo hned 94 milionů od pouhého tuctu státních orgánů, z nichž vede Řízení letového provozu (71 milionů). Zajímavá je i Česká televize s miliony pěti. Do zbytku tohohle “byznysu” pak nejspíš posvítí probíhající soud, ale zatím se jeví, že publikovat meteodata zdarma je problém spíš zvykový (už to tak děláme sto let, tak proč to měnit) než finanční.

Aspoň to plyne z rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, podle kterého je jedinou cestou, jak získat seznam loňských klientů ČHMŮ, projít a naskenovat 1522 smluv.

Ministerstvo se tak vložilo do otázky na prodeje hydrometeorologického ústavu a velkoryse snížilo původní zjevně obstrukční dvousettisícovou úhradu na lidových 105 tisíc.

Ministerští právníci přistoupili k dokazování vskutku posvém: Místo aby zjistili, jak ČHMÚ objednávky eviduje, radši sami provedli experiment, při kterém seznali, že „Vyhledání smluv v centrálním archivu a rovněž v pobočkových archivech, vypsání a zpracování informací v požadované struktuře trvá v průměru u jedné smlouvy 16 minut“. Připouštím, že po „zabavení vycpaného medvěda“ jsem něco takového mohl od právníků MŽP čekat.

A jelikož dosavadní vývoj sliboval nějakou podobnou levárnu, zkusmo jsem začal oslovovat různé orgány státu s dotazem, kolik vloni z data a služby ústavu zaplatili. Zatím jsem našel skoro polovinu z oněch „vydělaných“ 170 milionů. Takže „samofinancování ČHMÚ“ začíná vypadat spíše jako tradiční přesuny uvnitř státního rozpočtu.

Mimochodem, přemrštěné poplatky za poskytování informací mapuje server infozazlato.cz, ale ty největší hity najdete jenom na tomhle blogu.

Informace za dvě stě

Zeptal jsem se hydrometeorologického ústavu, kdo od nich kupuje data, zda to nejsou zase hlavně jiné státní instituce. Jak mi odepsal ředitel, zjistit něco takového by stálo bezmála dvě stě tisíc korun, jelikož budou muset nejdřív vyhledat všechny smlouvy a následně odběratele obeslat doporučenými dopisy.

Nic takového samozřejmě potřeba není. Tedy pokud nechcete své hospodaření zatlouct před veřejností, což by si někoho s provozní dotací ze státní kasy ve výši přes půl miliardy Kč jistě nedovolil.

Na věc se tak opět podívá Ministerstvo životního prostředí.

Mimochodem, přemrštěné poplatky za poskytování informací mapuje server infozazlato.cz.

Kolik napršelo? To nepotřebujete vědět

authentic_weather_app

Zdroj: Authentic weather – Probably the most honest weather app.

Ministerstvo životního prostředí, nejspíše s vidinou značné díry do vlastního rozpočtu, potvrdilo, že Český hydrometeorologický ústav poskytuje veřejnosti data o počasí toliko za peníze, a to ještě za podmínek, které si sám stanoví.

Zmíněné rozhodnutí obsahuje řadu zajímavých bodů, z nichž vytknu dva nejzásadnější:

Data o teplotách a srážkách prý “nemají veřejnoprávní charakter”, polopatě řečeno, lidi to k ničemu nepotřebujou a nic jim do toho není. Vtírá se otázka, proč vůbec ministerstvo takovou instituci, která údajně produkuje veřejností neupotřebitelné informace, provozuje za mohutného přispění státní kasy.

A taky zaujme, že pohledem ministerstva předmětné informace představují majetek České republiky, který je před jejími občany (kterým do toho nic není) nezbytné chránit.

Taková kreativita resortních právníků si jistě zaslouží odměnu, jak jinak než v podobě správní žaloby.

EDIT: Jelikož tenhle článek vzbudil překvapivou pozornost, rozhodl jsem se prozkoumat, jak si vlastně ústav ekonomicky vede. Snad vydělává víc, než jiné obchodně ambiciózní úřady.

Byznys za veřejné


Zdroj: Southpark, via Gkullberg, Wikipedia.org

Zeměměřický úřad v roce 2014 utržil za prodej dat 8 522 075 korun. Aspoň to tak plyne z tabulky, kterou mi na dotaz přichystali (za 1 620 Kč, kontrola veřejné správy není pro chudáky). Jelikož jsem k tomu dostal i název kupujícího (jména osob začerněná), mohl jsem si zatřídit, zda odběratel byl veřejná instituce (obec, státní nebo obecní firma, muzeum…), vzdělávací (tedy vysoké školy) nebo soukromník (firma, podnikatel, jednotlivec).

Školy vloni nakoupily od ZÚ data za 1 004 548 Kč, veřejné instituce 5 177 304 Kč (podle všeho i obce za některé věci, třeba císařské otisky, platí). Jelikož obě z výše uvedených kategorií jsou financované ze státní pokladny a jejich kasírování je akorát transferem uvnitř veřejných rozpočtů, za opravdový příjem možno považovat toliko platby od byznysu a soukromé sféry obecně, tedy zbývajících 2 340 223 Kč.

A kolik že byly náklady na ten prodej?

“Celkové mzdové náklady obchodního oddělení (10 zaměstnanců, z toho 1 vedoucí zaměst. v 11pl.tř., 12 stupeň, 1 zaměst. od 1.8.2014 – 11pl. tř., 3stupeň, 1 zaměst. na rodičovská dov. v 10pl. tř. – proplaceno 1,5 měsíce dovolené, 3 zaměst. v 9pl. tř., 1-10 stupeň, 1-11stupeň, 1- 5 měsíců v prac. pom. – 4stupeň, 3 zaměst. – 8 pl. tř. – 1 v 12stupni, 1 v 10 stupni, 1 ve 6 stupni, 1 zaměst. v 7 pl. tř. a v 11 stupni): 2 726 500 Kč, ostatní veškeré rozpočtové náklady (majetek, vybavení dle výdejek a inventurního soupisu): 20 956 Kč.”

To máme ztrátu 407 233 Kč. Bez nákladů na e-shop, na platební bránu. Pokud mi někdo vysvětlí smysl tohohle byznysu, budu velmi rád.

Pro férovost nutno dodat, že za přidružené služby ZÚ utrží od soukromého sektoru dalších 4 584 946 Kč, což je ovšem částka, která by mu i po otevření dat zůstala. Otázku, jestli má státní instituce konkurovat soukromým firmám (za jejich daně), nechávám na povolanějších.

Pokud byste si chtěli zdrojová data prozkoumat, případně si zkontrolovat, jak jsem to počítal, máte možnost.

Státní geodata zadarmo

Zákon o svobodném přístupu k informacím o životním prostředí prodělal technickou novelu, jejíž zhodnocení nechám na povolanějších. Podstatná mi ale přijde důvodová zpráva, která se dotýká i zpoplatnění dle ust. § 11c odst. 3 a říká, že “[ú]hradu lze pak požadovat pouze tehdy, pokud slouží k zajištění zachování a údržby souborů prostorových dat a zachování odpovídajících služeb založených na prostorových datech.”

Jde u nuance. Peníze, které např. ZÚ utrží prodejem geodat, jsou přímým příjmem státního rozpočtu a jdou tedy na úhradu lecčeho (např. na sociální systém, provozování policie či nákup Pandurů). Neslouží tedy přímo k “zajištění zachování a údržby souborů prostorových dat” a tudíž dle dikce zákona (jak to čtu já) není možné si tyto částky účtovat.

A mimochodem, rychlý pohled do čísel o prodejích geodat na ZÚ za rok 2014 ukazuje, že po odečtení transferů uvnitř veřejných rozpočtů (nákupy obcí, státních podniků nebo univerzit) získal úřad hubených 2 340 223 Kč. Nepíši vydělal, jelikož zatím nevím, kolik stojí provoz e-shopu či obchodního oddělení. Pokud chcete čísla prozkoumat sami, směle do toho.

Zeměměřiči u soudu

kraken

Přebráno se svolením Právnických zkazek

Co vám budu povídat, nedohodli jsme se. Model terénu se vydává podle zeměměřického zákona (takže ad absurdum veřejnosti vůbec), jinak si ho můžu za necelý milion a půl koupit. Proč se mi to nelíbí, jsem rozebral ve správní žalobě, takže nám to všem vyjasní Městský soud v Praze.

V mezičase se podívám, jak tenhle prodej produktů klape po stránce ekonomické. A vypadá to, že nejsem jediný, koho to tíží.

Neinformace

Onehdy mě překvapilo, jak málo dat o měření z meteorologických stanic je v Česku dostupných. V porovnání s API NOAA je to doslova bída. Na Twitteru mi kdosi ozřejmil, že Český hydrometeorologický ústav musí zčásti financovat svůj provoz, a proto že data prodává.

To zní docela úsporně, až na to „zčásti“. Jak plyne z výroční zprávy za rok 2013, ČHMÚ utržil za vlastní výrobky a služby přes 171 milionů korun, což není špatné. Poněkud slabší je, že mu stát dosypal dalších skoro 500 milionů. Takže občan zaplatil a ostrouhal s tím, že teď si může (podruhé) koupit.

A jelikož informace o teplotách v Česku mi přijdou jako vskutku základní informace na to, abych si ji musel od státu kupovat, ČHMÚ jsem o ni oficiálně požádal. Nejsem troškař, řekl jsem si o čísla ze všech stanic a za celou dobu, co ta data ústav má elektronicky.

Ani mě moc nenapínali a prakticky obratem vysvětlili, že to nejsou informace, váženej pane, ale data, a ta se prodávají! Ještě přidali spekulaci, že bych to pak třeba přeprodal a ohavně na tom zbohatnul, nebo tak něco.

Takže znovu a pomalu: Zákon říká, že „Informací se […] rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.“

A jelikož podobně to s daty/produkty vidí i na ZÚ, odvolal jsem se. Řešit to bude ministerstvo ŽP, tak se necháme překvapit. Nicméně oblast životního prostředí se ukazuje jako zdroj slušného informačního absurdna.

Dodávám, že nijak nezpochybňuji odborné kvality ČHMÚ, co vím, patří mezi špičku. Ale zatraceně se mi nelíbí ta obchodní koncovka. Lapidárně shrnuto: Chcete něco prodávat? Pořiďte si firmu. Byznys za veřejný prachy je moc snadný podnikání, víme?

Geodata podle infozákona? V Brně to jde

Informační spor o DMR 5 zatím stále leží na ČÚZK, nicméně zajímavé věci se dějí v jihomoravské metropoli.

Brněnský magistrát zaslal skupině studentů Masarykovy univerzity zákresy hrobů na místním hřbitově (ve formátu Esri GDB). Zmínění studenti o ta data žádali ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, dostali to za úkol v rámci semináře Vizualizace dat.

Takže možno konstatovat, že když je vůle, najde se i cesta. A netřeba plýtvat penězi daňových poplatníků na jalové výmluvy.

Samotná data naleznete ZDE, nezapomeňte zdrojovat Magistrát města Brna.

Pořád nevíte, co je INSPIRE? Klid, na ZÚ to mají podobně

Informační spor o DMR 5 dospěl do dalšího kola, ČÚZK zrušil první odmítavé pseudorozhodnutí a Zeměměřický úřad, tentokrát ústy šéfky kanceláře, opět odmítl.

ZÚ sice nijak nevysvětlil argumentační veletoč, kdy beze stopy zmizel prvotní důvod odmítnutí, tedy ohled na záhadná „majetková práva ČR“, a vyrukoval s tvrzením, že požadovaný dataset není předmětem informačního zákona. S tím by se ještě dalo souhlasit, jelikož onen model terénu je výslovně zmíněn v příloze č. 1 v části II. bodě 1. (pardon, Zákony pro lidi zatím neumějí odkazovat do příloh) prováděcí vyhlášky k zákonu o právu na informace o životním prostředí: Ano, to je (kus) INSPIRE, podle kterého jsem konec konců prvně žádal, v odvolání na něj opět upozorňoval a který ZÚ dál tvrdohlavě ignoruje. Nicméně Zeměměřický úřad se tentokrát rozhodl schovat za tady absolutně nepříslušný zeměměřický zákon.

Continue reading